„Je tohle pěkné místo pro život?, ptá se Agáta ve hře Bouřlivé časy a nemá na mysli krajinu nebo architekturu. I já se ptám, jestli jsme si dokázali stvořit pěkné místo pro život — když tisíce lidí umírají ve snaze doplout k našim břehům, když bez přestání krvácí další a další oběti domácího násilí, když občany dělíme do první a druhé kategorie, když radši zachraňujeme banky než lidi a když umělcům běžně upíráme právo na svobodu projevu“, s těmito slovy přebíral Josep Maria Miró i Coromina (1977) španělskou výroční cenu MAX za nejlepší divadelní hru roku 2018.

Bouřlivé časy, stejně jako další dvě hry obsažené v tomto svazku, odrážejí autorovu velikou a univerzalistickou lásku k lidem a jejich příběhům. Josep Maria Miró je bezesporu jedním z celosvětově nejúspěšnějších dramatiků současného Španělska. Vedle ceny Max je držitelem nejvyššího španělského ocenění — Národní ceny za dramatickou literaturu — a jako jediný autor v historii si celkem třikrát odnesl prestižní Premi Born, kterou porota uděluje na základě četby anonymizovaných textů.

Ve svých hrách se Josep Maria věnuje palčivým otázkám současnosti, přitom ale dramatickou literaturu ani v náznaku neredukuje na mýdlové programní nebo politické kolbiště. Jeho hry jsou plné nevyřčených vět a stokrát zpochybněných odpovědí, tajemství, znepokojivých obrazů, jeho postavy bojují o sebeurčení, o právo na vlastní život. Na malém prostoru jednoho městečka, jednoho obytného bloku nebo dokonce plavecké šatny se ve skutečnosti hraje o společné příběhy nás všech.