Kopejska, Petr - Prohřeji zemi svým tajícím sněhem

Krajino, krajino
Krajino zvířená teď mýma očima,
krajino zvířená jenom mým dechem,
v měsíčním světle jsi prostřená k samotě,
v měsíčním světle jsi těhotná mechem.

Nikoliv nehybná, nikoliv hliněná,
zářivá Jsoucností, šťavnatě pramenná.

Krajino šeřivá, modřínem nesená,
tišivě chladivá, do pramínků pěšin
rozbásněná!

Do duší poutníků od pólů k rovníkům
láskami andělů pod klenbami mraků
zalesněná!

Krajino zrozená z modliteb, úliteb,
krajino vždy znovu nalezená
jako dar jiskřivé, zvonivé Plnosti,
do Časů smířlivě rozbalená.