Karlík, Petr; Nekula, Marek; Pleskalová, Jana - Nový encyklopedický slovník češtiny

Publikace navazuje na Encyklopedický slovník češtiny (NLN, 2002) a cíle, které si kladl. Rozsahem, obsahem a formou jednotlivých hesel i slovníku jako celku jej však výrazně přesahuje.

Oběma slovníkům je nepochybně společné to, že se pokouší shrnout a vyložit nejdůležitější otázky struktury, fungování a vývoje češtiny i jejího popisu a všímá si přitom jak její mluvené a psané podoby, tak šíře jejích variet. Tematicky pokrývá všechny hlavní disciplíny jazykovědné bohemistiky, ať už zavedené nebo nově se formující. Vychází přitom z teoretických koncepcí, které našly ohlas v české i zahraniční bohemistice a slavistice, obrací se však nejen na bohemisty, ale na filology obecně a otevírá se i jiným disciplínám tam, kde se věnuje fenoménům obecným nebo přechodovým, resp. Kde v interdisciplinárním přesahu tvůrčím způsobem rozvíjí jejich metody. Slovník se snaží reflektovat, kam v kontextu jazykovědy dospěla domácí i zahraniční jazykovědná bohemistika, jaké relevantní proudy současné lingvistiky přijala a konkretizovala a jaký specifický přínos naopak přinesla jazykovědnému výzkumu ve světě. Hesla předchozího slovníku byla aktualizována a rozšířena, výrazně se zvýšil počet zpracovaných položek (současný slovník obsahuje cca 1600 hesel vysvětlujících přes 5000 lingvistických termínů), v souladu s rozšiřujícím se poznáním i rozvojem interdisciplinarity vznikly i celé nové „balíčky“ hesel např. z oblasti počítačové lingvistiky, matematické lingvistiky, kognitivní lingvistiky, psycholingvistiky, kontaktové lingvistiky či sociolingvistiky a analýzy diskurzu. Autorsky se na heslech podílelo 190 lingvistů, z toho 40 ze zahraničí.

Slovník je nicméně určen a otevřen všem zájemcům o češtinu a jazyk, od zainteresovaných laiků po specializované odborníky. Za tímto účelem jsou jednotlivá hesla tam, kde je to smysluplné, koncipována ve dvou úrovních, tj. základní a rozšiřující. Uživatelům slovníku se autoři snaží vyjít vstříc i úsilím o srozumitelnost výkladu, důrazem na uvádění dokladů vykládaných jevů i bibliografických odkazů na relevantní specializovanější publikace.